Podzimní termín naší 23 let trvající akce se trefil do deštivého víkendu 22. – 24. 9. 2017. Vyrazili jsme z Čechovic již brzo odpoledne, protože na 15. hodinu byl ohlášen letošní druhý svatební obřad u Královské studánky. Ten první, zimní, byl 4. února a byla to ryze skautská svatba, protože novomanželé, oba skauti, se seznámili právě zde, při našich pracovních víkendech.
Tentokrát se ženil Ondra z Moravského Berouna, člen okrašlovacího spolku Lubavia, který se stará o obnovu a udržování památek ve Vojenském prostoru Libavá, včetně Staré Vody. A Ondrovo přání bylo, vstoupit do stavu manželského právě zde. Ale počasí nepřálo. Pršelo (pršelo jim štěstí), a tak se obřad konal v kostele. I takovým způsobem se pomalu vrací život do tohoto historického poutního místa.
Navečer se potom začali sjíždět další účastníci pracovního skautského víkendu. Byla to především početná skupina skautů z Dubu. S nimi přijeli také Matthew a Natasha, dva skauti z Kanady. Stany stavěli za drobného deště, ale večerní táborák alespoň něco vysušil. Zakončení večera bylo při kytarovém muzicírování a zpěvu. Sobotní ráno bylo opětovně silně deštivé. Rozhodli jsme se využít nepřízně počasí jinak. Vyrazili jsme auty asi 3 km na hřeben kopců nad Starou Vodou, kde jsme vyhledali opuštěné bunkry. Bylo to 6 raketových sil po sovětské armádě, kde se do roku 1987 ukrývalo 12 mobilních odpalovacích zařízení. Tato raketová základna byla vyklizena po podpisu odzbrojovací dohody mezi prezidenty Gorbačovem a Reganem. Proudy deště neustávaly a tak jsme odjeli do Města Libavé a prohlédli si tamní historický větrný mlýn a kostel. V kostele jsou stále zabudovaná dvě dřevěná patra, která sloužila dlouhou dobu vojákům jako skladiště. Vytlučená vitrážová okna, opadané omítky, rozpadlá zákristie – vizitka totalitního využívání církevního objektu.
Před polednem jsme se vrátili do Staré Vody a počasí se umoudřilo. Přijely další posily, a to 10 skautů z Olomouce, manželé Titzovi z Německa a dva oldskauti (věk 83 a 78 let) z Brna a Ostravy. Rozdělili jsme se do skupin a práce začala. Sečení trávy kolem kostela a rybníka, také kolem Královské studánky a na hřbitově. Tam jsme vysadili na 30 ibiškových keřů kolem poničené obvodové zdi. Dvě skupiny skautů vysekávaly náletové křoviny na troskách bývalého piaristického kláštera a ve zpustlé klášterní zahradě. Památkový ústav Olomouc chce tento areál zařadit do seznamu památek místního významu a my svou prací chceme přispět k jeho zkulturnění. Nad klášterem jsme hledali zbytky hráze rybníka, který podzemními kanály napouštěl jezírko uprostřed klášterní zahrady. Podařilo se nám vykopat vstupy do tohoto vodního zařízení a na jaře bychom jej chtěli obnovit.
Soumrak nás zastihl při přípravě večere. Někteří využili i velké úrody bedel a ukuchtili celý kotlík smaženice. Všem moc chutnala. Přijel místní písmák a kronikář pan Jindřich Machala a celou hodinu jsme s ním pod klenbou kostela besedovali o historii Staré Vody a dalších zaniklých vesnicích ve vojenském prostoru. Po jeho odjezdu jsme se opět shromáždili v kostele a zapálili každý svoji svíčku. Zhodnotili jsme uplynulý den, poděkovali pracantům za jejich odvedenou práci a vyrazili na světelný průvod ke Královské studánce. Dešťové mraky se roztrhaly a nad námi na krátkou dobu zazářila krásná hvězdná obloha. Po zpěvu skautské večerky jsme svíčky roznesli do míst, kde kdysi stávaly vesnické domy, k obnovených křížům, ke klášteru a také na hřbitov. Vesnice Stará Voda ožila naším světlem.
Nedělní ráno bylo opět urousané. Mrholilo, ale i tak jsme vyrazili dokončit práce z předchozího dne. Přijela ještě pětičlenná posila ze Šternberka a mezi nimi také dívka Anastasie z Ruska. Bydlí na Sibiři ve městě Omsk, ale nyní studuje už čtvrtým rokem na Přírodovědecké fakultě UP Olomouc. Mezinárodní dosah naší starovodské obnovy se znovu potvrdil.
Poledne se přiblížilo, nastalo balení mokrých stanů, úklid tábořiště a odjezd domů. Příští jaro se zde v květnu sejdeme zase.
